Maturitní ročník

V září 2019 začal dlouhý výlet jménem MATURITA, to jsme ještě tehdy nevěděli, co si pro nás svět připravil.

10. 10. 2019 to pro nás začalo, přesněji ZVANÍM NA STUŽKOVACÍ VEČÍREK. Ale tomu předcházelo několik nápadů, neshod a hádek, ale nakonec jsme se dohodli na DŮCHODCÍCH. Ano, vidíš správně, byli jsme převlečení za důchodce. Malování po obličejích ostatních spolužáků, rozdávání karamelek a zvaní našich učitelů na stužkáč. Tohle je slabý odvar, jelikož hodně věcí nám bylo zakázáno z důvodu neposlušnosti přechozích tříd. Ale jo, byla to jízda, když důchodci začali tancovat na Sexy and I know It.

8. 11. 2019 STUŽKOVACÍ VEČÍREK, akce, která z nás oficiálně udělala maturanty. Večer plný zábavy, jídla, radosti, hudby, uvědomění, odreagování. Je nereálné ti tady popsat celý stužkáč, protože kdo tam nebyl nemůže pochopit, jaké to bylo.

Poté se dlouho nic nedělo, pouze jsme se museli rozhodnout, kam pošleme své přihlášky. Já jsem měla jasno - UPOL, MUNI, OSU, UTB - žurnalistika/český jazyk a literatura/marketingová komunikace. Nakonec to vyhrála žurnalistika v Olomouci, kde nastupuju 21. 9. 2020.

Pak ale přišel koronavir a bylo. Asi dva dny ve škole po jarních prázdninách. Na počátku to byla radost, že nemusíme do školy, ale nikdo nevěděl, že se "vrátíme" až v květnu na konzultace. Tohle jsem už rozebírala v předchozím článku, takže pokud máš zájem o pocity maturanta během korona krize, vrať se o stránku dál.

Než ještě došlo k úplnému zákazu všeho, tak naše třída stihla nafotit tablo. Předcházely tomu dlouhé dohady, jaké téma si zvolíme, ale také jestli budeme mít domluveného fotografa, jelikož ten tou dobou byl na stáži v Miláně. Naštěstí se všechno povedlo, užili jsme si tento den ve zlínském útulku, máme krásné fotky a asi nezapomenutelné vzpomínky.

Samotné tablo jsme ještě dodělávaly po didakťáku z češtiny. Když už jsme ty fotky měli, tak proč je nechat doma v šuplíku? Strávily jsme nad tím skoro 10 hodin v 6 holkách a myslím, že se nám povedlo.

No a co se následně dalo dělat? Pouhé dělání úkolů, videohovory a příprava. Každý si to udělal po svém, někdo ty tři měsíce využil, někdo pomáhal a někdo se na to úplně vysral a doháněl to v květnu. Navíc i některé vysoké školy pořádali PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY ještě před maturitou (v mém případě to byl elektronický test SPF na žurnalistiku v Olomouci), takže dvojnásobný stres.

A byl tady ČERVEN, který začal didaktickými testy z angličtiny a češtiny. Z angličtiny jsem takový strach neměla, neboť jsem si v zimě udělala FCE certifikát, jehož úroveň je B2 a státní zkouška z AJ je B1. Větší strach jsem měla z češtiny, i když jsem neměla důvod, protože mi čeština vždycky šla, ale STRES byl velkým strašákem. Ale zvládla jsem to, stejně tak i profilový test ze společenských věd, který mi naháněl asi úplně největší hrůzu, jelikož jsme měli velmi náročného učitele, který nás, z mého pohledu, prakticky nic nenaučil, proto jsem většinu doháněla v seminářích a materiálech z internetu.

Potom jsme měli necelé dva týdny volno, protože jsem byla ve 4D, která patřila ke druhé skupině, která maturovala poslední týden v červnu. Upřímně ti povím, že v neděli večer (já jsem začínala v pondělí 22. 6. ) jsem se rozbrečela, že nic neumím, jsem úplně vygumovaná, nedostanu to, zhroutím se, prostě jsem byla psychicky v prdeli. Neboj se emoce vypustit ven, když to potřebuješ, mnohdy ti to pomůže, ale mně potom bylo ještě hůř.

Ať už budeš opakovat na podzim nebo tě maturita teprve čeká, tak se opravdu není čeho bát. Stres je součástí takových zkoušek, učitelé pomáhají, je tam přátelská atmosféra a možná se i zasmějete.

Moudro na závěr:

Nádech, výdech, čokoláda!!